sny
Řeka Života
jak nesmyslný sen ...
jak předávný věm ...
jak buřinka do duše, jenž hledá ... je správné se ptát ... co sám v sobě zkrývám ...
jak dávný pramen řeky vysušený ... a do nebe volajíc se snaží být svým údělem zkroušený ...
že jeho slzy se z nebe snesou a napustí prázné oči ... těch dávných zrn co na dně se stále točí ...
a ukončí to pokání ... dávné ... a věčné ... chudoby v duši ... snad aspoň někdo trochu tuší ...
co má ta dávná řeka na mysli ... co zdá se nevysvětlitelné ... tak ráda ti to vyčíslí ...
že i ona jednou byla ... na věky ji říkali ... buď na nás milá ...
a pak ji pod zem zakopali ... a dokonale ji pohřbyli ....
oni ... jenž zem sužují ... a navěky s ní jen onanují ...
navěky ... je sama .. a veškeré bytí ... v niž mohls najít i ty ... je fuč a až je to na zeblití ...
je sama ... a mrtvá ...
je dávná ... a svou hru vzdává ....
Za svou Zem ... .
Útlakem se zbrojnoš nesoucí meč rozklepal ...
nebylo to strachem, ale ironii ... že tam sám čekal ...
sám proti všem, ale stál pevně ...
sami proti němu, vždyť je to jeho země ...
jeho ruka vedená svým srdcem ...
jeho kolena tíkají, aby nikdy nekečela ...
před cizákem ...
chvilku být, jak bájným kozákem ...
jeho hrdost, byla nepřátelům divná ...
jeho odvaha, byla pro ně neznámá ...
a tak jen stál, a stál ...
pro jeho hrdost se nebe zatmavilo ...
přesto, že den byl slunečný ... něco se změnilo ...
už jen nestál,
temný a vlastenecký chorály zpíval ...
svým emočním výkonem ...
se roj zneklidnil ...
ten cit, ta husina na zádech a v oku slz pár ...
když jeden bojuje za Vás ..
v nepříteli něco zničilo ...
chtěli být, jako on ...
a jen tu svou zem bránit ...
stát na kopci a hrdě hledět do dáli ...
zpívat, to co jen ptáci země zpívají ...
a zpířma stát ... ikdyž sám .... jak se zdá ...
netrvalo to dlouho a temný chorál ... a vlajka nesoucí se na zádech okovance ...
přivolala ty ... jenž naší země nesou další odchovance ...
proto co vlastně dál národ hledá ...
proto co vdáli nepřítel nemá ...
a to jest rodná půdu pod nohama ...
a tak zbrojnoš stojí ... a temným chorálem ... bratry v dáli hledá ...
a našel ...
nepřítel se nebál zatím ...
ovšem ....
ovšem zachvíli invazi zamít ...
když viděl to co rád v Nás, bych spatřil ...
a to že každý, jenž tu žije ... sem patří ...
to že za zbrojnošem, zloděj stál ...
to že za zlodějem král se do davu smál ...
že každý dobrák, či parchant tam zpíval ...
jako jeden člověk ...
jako jeden ze zrnů obroušen ...
když jednou za věk ....
se každý postaví ... za svou zem ...
pak ti, jenž jsou boží bojovníci ...
pak na chlup a ve tvých lících ...
objeví se ruď červená ...
pak buď, jak buď
už to pro ně není neznámá ... .
S tím bych zkončil ... .
než bych pero do svých slz smočil ...
nad tou bájnou zemí ...
jenž díky hvozdům a hradebním zvonům ...
k neby se blíží ...
ta zem jest zpálená na prach ...
snad jak fénix bájný z popela povstane ...
zas uslyším hřinčení zvonů ... co jenž oživuje dávný mého srdce chlad ...
pak snad každý pochopí ... co je žít na doraz a v dáli jeho hvězda vzplane ... .
In night´s down ...
Zdál se mi sen. Zdálo se mi o tom jak jsme někde na pláži a hraje nám krásná, neznámá, pomalá hudba.
Nevím co to je za hudbu. Nevím co to je za styl, ale proplouvá námi a mi se stáváme její součástí.
Je noc a ty jsi v měsíčním svitu dokonale krásná, tvůj půvab předchází celou moji fantazii.
Koukáme si vzájemně do očí, když v tom okamžiku se nádherně usměješ a mě se rozbuší srdce, jakoby chtělo vyskočit.
Tvůj ůsměv je tak upřímný, nádherný, jako by jsi věděla co se stane.
V té síle okamžiku ztratím všechny zábrany a nečekaně tě políbím
S rozbřeskem dalšího dne, nevím co je sen a co je pravda.
Pokuď je sen jen to co si myslím, pak chci navždy usnou. NEPROBUDIT SE, neboť ten sen byl tak skutečný a upřímný, že jsem tomu uvěřil a v tom snu jsem se do tebe zamiloval.
Chci zase spát a chci aby se mi zdál ten sen ... ale vím že se mi zdát nebude.
I don´t want talking about it
pro včerejší sen ... pro ten sen ze snů co říká duši mnou si vem ...
Pro ten krásný pocit ... pro pocit soužebný co mé srdce couží ...
Pro ten bych umřel ... a vrátit bych se do něj chtěl ...
zažil jsem nepopsatelný .... zážitek tak neskutečný ...
Říkám si jak jen se to mohlo stát ... když ten sen opravdový začal u srdce tak hřát ...
když ten sen ... se v duši otáčí stále dál ...
A nutí mě přemýšlet .....
zdali jen mysl dala se do scénáře fiktivního ....
nebo snad mé srdce prožilo něco opravdového?
Co já vím....
Ikdyž zkutečnosti se bojím ...
přesto chci vědět, jestli i má mysl za tím stojí ...
A tak další noc s pocitem vinny a bojácným tlukotem srdce usínám ...
A toužím, tak moc toužím, aby se ten sen opakoval ...
A ten sen se mi opravdu zdál ...
-----------------------------------------------------------------------------------------------------------
Viděl sem sedm divů světa,
Přeplaval jsem sedm moří ...
ale přesto jsem nenašel to co slyším vdáli ....
vdáli až tam daleko od mé mysli, za horami ...
snad ze strachů z bolesti se vyhýbám té křižovatce .....
která mě k tvému srdci povede ....
povede až tam ... kde tvé srdce z emocí sílu bere....
kde ten hlas, je slyšet nejvíc ... a jinné hlasy neuslyšíš ....
Kdy mám se tam dostat ... jak jen k němu jít a přitom se strachem bojovat ...
aby se neopakovalo to ... co už jednou sem prožil?
Jak ... a koho se mám ptát ... zdali to má cenu ...
abych svou silou překonal tu tužbu ... či snad naopak?
Mám se bát ... nebo se nechat smysly zmást?
Když došel sem na to rozcestí ... jen srdce mé pochopilo kudy se nechat vést ...
jak daleko ... předaleko, se tím větrem nese ten zpěv ...
A tak sedím na rozcestí dál ... a toužebně se sám sebe ptám ...
zdali je to klam ... či dokonalá záře,
co k obzoru mi káže ...
jít dál
Potom z nebes mrak sestoupil ...
a svou pomoc mi nabídl ...
prý abych to zkusil, abych neprohloupil ...
to anděl strážný, mi k tomu přikývl...
že to není lest ...
že je to jen tvé toužebné volání ...
že poznat chceš jen to co se snažíš najít ...
a to jest důvěra ... a věrnost ...
je to, to co sama v sobě hledáš ....
když upřeně do zrcedla se slzou v oku hledíš ...
a říkáš si, kdy ta noc zkončí a probudíš se vráji ...
pak já říkám si, že před rozumem mím, má mé srdce přednost ...
a proto udělám krok jinnou cestou ...
a půjdu ke tvému hlasu .... kratší zteskou
True is over there
Strachem ze zapomnění a s chyba, které nás můčí míříme dál
S nelibostí osudu a touhou po odpuštění, si v duši neseme zmatek
Vracíme se stále tam, kde nás osud poprvé potrestal
Na místo čáruplné,na místo kde vládne smutek
S chaosem v duši a bez kouska rozumu, stojíme v povzáli danému osudu.
Se smutkem v očích a rozpolcenou duší,se snažíme najít cestu a jít okus dál
Po chvilce bloudění a po chvilce zmatku zjistíme, že se točíme v kruhu
V magickém kruhu vzpomínek, v nešťstném kruhu námitek
Na naši osobu, s nelibostí temného osudu, stále toužíme poznávat krutou neduhu
S velkou vervou a s kuráží drsňáka. R
Razíme si cestu dál, přes ostnaté křoví.
Nevnímaje šrámů a s velkou bolestí, čekáme na konci cesty ráj.
Slibujem si ve velké bolesti, že konec bude sladký, ... snad to jednou každý pochopí.
Že v tom poblouznění chvilka radosti se stratí a navždy.
A zatmavý ten zelený háj.
No sacrifice no victory
Světem bdícím žijeme ve tmě. Se strachem tlejícím v těle nám zakrývá obzor kolem sebe.
Samou troufalostí a spící pravdou jen čekáme na soudný den ve stereotipním životě a se strachem ze změn.
Jako ovečky ve stádě nás tu drží a svoboda je synonymem strachu z vědomí. Z vědomí, že naše životy někdo řídí.
Životem bdícím a světem nepoznaným, ani se nesnažíme hrát tu hru, jenž je určena pro každého.
Jen chtít a život se ti změní.
Avšak slepota je jednodušší a méně nebezpečná.
Povrchní síla, ale uvnítř slabost.
To je definice tohoto lidu, jenž zkrze faleš, kterou nám do tváře háží deno-deně ti, jenž řídí naše osudy.
Ti jenž nikdo nezná.
Díky tomu se korupční trend vyvíšil do míst kde kdysi byly hrdost, čest a vlastenectví.
Pokritecká politika se schnilou strukturou kmotrů, vrhá stín na kdysi veliký stát. A Vy stojíte a maximálně jen kecáte o tom co, jak a kdyby. Pak Vy jste nejvíce zatraceni. Přes svou vlastní slabost nevidíte dál, než jen na spičku vlastního nosu. Styďte se.
A věste, že toto státní zřízení je dementkracie.
The End
Cestou snů svou píseň zpívám
Jako blázen se zdám a tiše dýchám
koloběch světa v souznění tvém
kličky stínů v bludišti mém
zířivou a planou nadějí
se dávám na pospas snů probdělím
krajinou nádhernou
a úsměvem slunce zalitou
končí můj sen
a zde je můj úděl spasen